Novoroční vyjížďka proběhla ve znamení rozbředlého sněhu, lehkého deště, alkoholu a nadlidských výkonů.

První místo srazu bylo v 11:00 na Zličíně a odtud jsme pokračovali k hlavnímu záchytnému bodu: hospoda Na Hrázi v Sobíně. První kilometry v rozbředlém sněhu jsem si náležitě užíval a pohrdavě jsem sledoval blatníky osazené na ostatních kolech. Pravda, mohlo mě varovat, že jsem jediný, kdo blatníky nemá, ale kdo by se zabýval maličkostmi…

                V hospodě Na Hrázi, jsem s úlevou zapadl do vytopené místnosti a když mi přinesli i pivíčko, přišlo první nutkání setrvat zde po celý den.  Při druhém pivu, ke kterému se připojila i novoroční zelňačka, nutkání zesílilo, ale nakonec zvítězil sportovní duch.

                Vyrazil jsem s úsměvem do toho nevlídného, mokrého počasí, do tajících závějí a ledových louží vody a názor, že blatníky jsou pro mastňáky, se začal otřásat v základech. Jaká to byla úleva, když jsem mohl svůj mokrý zadek složit v další, nádherně vyhřáté hospůdce. Následovalo další pivíčko a něco na zahřátí. Bohužel ubytování neměli, tak po nádherných chvílích strávených u lahodného pěnivého moku, následovalo kruté procitnutí na ledovém lednovém vzduchu. Vyrážel jsem opět s úsměvem, byť trochu křečovitým a v duchu jsem si říkal: přec tě nezlomí trocha vody, blatníky jsou pro mastňáky.

                Díky Bohu za přestávky, zpestřené konzumací grogu, čaje s koňakem a domácí slivovice. V tomto duchu jsme dorazili zpět k hlavnímu záchytnému bodu, hospodě Na Hrázi, kde bujel kulturní program, do kterého jsme s chutí zapadli.

                Ze Sobína jsme vyjížděli již za tmy, plni kulturních zážitků a musím uznat, že jednu věc jsme opravdu nezanedbali. Pitný režim. Potvrdili jsme to i závěrečnou jízdou metrem, kdy jsme dorazili zbývající zásoby , všichni se naladili na novoroční ohňostroj a já na posledních deset kiláčků ke mně domů.

Celkově velmi povedená akce a zdařilé zahájení sezóny, jak cyklistické, tak chlastací a děkuji hlavním organizátorům: Švícku a Vrstevnici.

Novoroční vyjížďka